Česká slepice a její historie
Česká slepice zlatá kropenatá
Co spojuje Markétu Přemyslovnu s tajemným národem Etrusků?
Dříve se označovala krásně znějícím názvem česká zlatá kropenka. Uchu lahodící pojmenování je podle ojedinělé, zlatě kropenaté barvy peří u slepic. Když má nosnice pravidelnou kresbu po celém těle, je jako drahokam.
Češka,jak se jí také říká,patří mezi genové rezervy České republiky. V zemích koruny české žije po staletích. Je to naše národní bohatství,dědictví po našich předcích,sahající do doby Karla IV.,nebo ještě dále. Je to hmatatelné spojení současnosti s dobou dávno minulou. Měli bychom si uvědomit,že jako chráníme hrady zámky a jiná kulturní dědictví,tak i konkrétní druhy zvířat pocházející z naší země zasluhují pozornost. Fascinují nás představy dvorů,kde tato zvířata žila a sloužila k obživě lidí již před staletími .Je zázrak,že se nám zachovala dodnes. Proto bychom měli usilovat o zachování české zlaté kropenky pro naše potomky,pro budoucí generace národa.
Nejstarší zmínka o české slepici pochází z roku 1205,z doby královny Dagmar Dánské (1186-1213). Dcera našeho panovníka, Přemysla Otakara I., Markéta se provdala roku 1205 za dánského krále Valdemara II. dánského. Svatební obřad se konal ve městě Lübeck,kde tato česká šlechtična přijala jméno Dagmar. Královna, z rodu Přemyslovců, byla v Dánsku velmi oblíbená hlavně mezi rybáři,nad kterými držela ochrannou ruku. Přestože zemřela ve svých 27 letech při porodu druhorozeného syna, stala se patronkou Dánska,kterou je dodnes. Věnem dostala podle tehdejších zvyklostí stádo českého skotu(červinky) a ovcí. Kromě prasat si odvezla do Dánska také hejno českých slepic. A ty se pravděpodobně staly základem exteriérově podobných plemen dánských a drentských slepic. Bylo by zajímavé, kromě fenotypové podobnosti, provézt genetické porovnání těchto dánských a holandských národních plemen s naší češkou. Až na bílé ušnice je podoba až zarážející.
Pomocí porovnání mitochondriální DNA je možné i po několika staletích,ale i tisíciletích prokázat příbuznost hospodářských zvířat ze vzdálených oblastí spojených společnou historií. Tato poměrně přesná metoda znovu oživuje zájem o pravdivosti starých legend a bájí. Studování genomů je rychle se rozvíjející vědecká disciplína a první výsledky přináší strhující výsledky. Chtěli bychom se zmínit co prozradily genomy italských krav o staré civilizaci Etrusků. O tomto vyspělém národu jsme se všichni učili v hodinách dějepisu. Etruskové se v rozvinutém středomoří záhadně vynořili kolem roku 800 před n .l . a po několika stoletích, se kolem roku 510 př .n .l . vytrácejí. Centrum etruské říše se nacházelo v dnešním italském Toskánsku. Jejich rozvinutá kultura přinesla kolem roku 800 př. n .l . znalost zpracování kovů za tepla,vyspělou mořeplavbu a společnost založenou na moderních sociálních vazbách. Na tehdejší dobu, to byl velmi kulturní národ,který ovlivňoval dění v celém středomoří. O této záhadné civilizaci po staletí psali starořečtí a římští dějepisci.
Odkud se vynořili v osmém století před n .l . Etruskové v dnešní Itálii? Na tuto otázku nám odpovídá legenda z pera starořeckého otce dějepisu Hérodota. Podle této báje přišli Etruskové z Blízkého východu. Jazyk Etrusků nemá evropský základ a dle Hérodota pochází ze země zvané Lýdie. Předci Etrusků v této zemi, podle pověsti strádali,a proto se vydali po moři na pouť do dnešního Toskánska.
A proč se o tomto celém příběhu vlastně zmiňujeme? Etruskové si z původní asijské Lýdie odvezli na svých lodích vše potřebné k založení nového hospodářství, včetně skotu. Tyto informace pocházejí z Hérodotových spisů. Genoví inženýři T. a A. Achilliovi publikovali v časopise The Journal of Human Genetics odborný článek o genomech současného skotu v původní asijské a pozdější dosídlené italské vlasti Etrusků. A k čemu došli? DNA italských krav chovaných v oblasti etruského Toskánska je nápadně podobná s DNA skotu chovaném na asijském Blízkém východě v dřívější Lýdii. Hérodotovu legendu starou téměř 3 000 let potvrdily další testy u lidí z těchto oblastí. Při porovnání mitochondriální DNA obyvatel z etruské osady Murlo v Toskánsku s DNA obyvatel bývalé Lýdie v Asii, byla zajímavá shoda. Jedenáct toskánských mutací se nevyskytovalo u žádného evropského národa,zato se výrazně shodovalo se vzorky obyvatel asijské pravlasti Etrusků. Co dodat? O původu Etrusků existuje několik teorií. Legenda zaznamenána slavným starořeckým dějepiscem Hérodotem, tak získala na váze díky moderním poznatkům genetiky.
Zpátky k naší české zlaté kropence. I zde je legenda o jejím přesunu do Dánska. Bylo by opravdu zajímavé, pomocí porovnání genomu, zjistit příbuznost naší češky s dánskými autochtonními plemeny slepic. Dalším domácím zvířetem dovezeným ve třináctém století královnou Dagmar do Dánska byl skot. Tehdy u nás chovaná česká červinka, se dochovala do dnešních dnů v malé populaci. Patří také mezi genové rezervy České republiky. Shodou okolností je v Dánsku chováno podobné rustikální plemeno skotu,dánská červinka. Je to náhoda nebo mají česká a dánská červinka něco společného? Přestože je legenda o věnu hospodářských zvířat naší Přemyslovny "stará" pouze 800 let, mohla by přinést zajímavé rozuzlení.
Na závěr bych se chtěl zmínit o problémech stávajícího chovu české slepice v ČR jako celku. Kromě genetiky jednotlivce se zabýváme také genetikou populací jednotlivých plemen. Cílem chovu genových rezerv české slepice v ČR není zakonzervování plemenných a užitkových znaků,ale udržitelné zlepšování v rámci jejího původního ekotypu. Na měnící se životní prostředí a nemoci , reaguje populace určitým vývojem. Tato adaptabilita populace není možná bez velké genetické rozmanitosti. Již několik let se českým slepicím odebírají vzorky DNA(dříve krve,nyní nezralé peří),aby se zjistila genetická diverzita současné populace. Každé zúžení genetické rozmanitosti v chovu češek vede k častějšímu projevu letálních genů a zhoršení schopnosti adaptace na změny prostředí. Zatím jsme se bavili o možnosti uchování populace české slepice in situ.
Díky poznatkům současné vědy se nám nabízí poněkud nové způsoby uchování naší češky. Jedná se o metodu poněkud statickou, ex situ. Princip spočívá v kryokonzervaci genetickéhomateriálu. Širšímu rozšíření u většiny genových zdrojů brání diametrálně rozdílná životnost zárodečných buněk. Při hlubokém zmrazení a následném rozmrazení je procento přežívajících zárodečných buněk rozdílné v závislosti na druhu,ale i plemeni hospodářských zvířat. U drůbeže je zatím pouze asi na 50 procentech. Tato metoda by mohla mít význam pro přežití genových rezerv při náhlých epidemiích ,které by zdecimovaly stávající populaci. Přesto si myslíme,že česká zlatá kropenka může dlouhodobě přežít pouze ve společné symbióze s chovateli v původním prostředí,tak jak to bylo po stovky let.
Vážení čtenáři,až navštívíte nějakou chovatelskou výstavu s expozicí české slepice zlaté kropenaté,připomeňte si její dávnou minulost a nechte se chvilku unášet prastarými legendami.
Text a foto, Ing. Aleš Bukovský a Bc. Daniela Bukovská
publikováno 6.11.2007
Česká zlatá kropenka včera a dnes
Díky Drůbežnické jednotě, jejímž tajemníkem byl Čestmír Sedlák, se podařilo naše původní plemeno znovu rozšířit na český venkov. Obnoveno bylo v základním zbarvení zlatém kropenatém. Tento atraktivní a u jiných plemen slepic nevídaný ráz, měl zajisté svůj podíl na vzrůstající oblibě v poválečných létech. Později se šlechtily češky i v dalších varietách. Můžeme jmenovat zbarvení koroptví, bílé, stříbrné kropenaté, černobílé a černé. Chtěli bychom se zmínit o prvním jmenovaném rázu koroptvím. Je třeba připomenout, že patřil mezi původní kresby objevené ještě před 1. světovou válkou Karlem Škodou na Českomoravské vrchovině. Koroptví ráz však nebyl tak atraktivní a později zanikl. Bohaté šlechtitelské zkušenosti Čestmíra Sedláka vyústily v sepsání monografie o české zlaté kropence. Kromě oblíbené české slepice se věnoval plemenářské práci i jiných hospodářských plemen hrabavé a vodní drůbeže. Díky výše uvedeným aktivitám si Čestmír Císař zajistil trvalé místo v bohaté historii naší české slepice.
V další části tohoto článku přinášíme vzpomínky na Čestmíra Sedláka od Vojtěcha Štichy z Plzeňska. Při cestě na letošní výroční schůzi Klubu českých plemen slepic v Kobylisích byla příležitost získat několik zajímavých informací od služebně nejstaršího člena.V letošním roce oslaví Vojtěch Šticha v plné síle 84. narozeniny. Také pro něj byla česká zlatá kropenka osudovou láskou. A jaké jsou jeho vzpomínky na tuto drůbežářskou legendu?
Prvně se s Čestmírem Sedlákem setkal při studiích na hospodářské škole v Rokycanech. Čestmír Sedlák byl osobním přítelem tehdejšího pokrokového ředitele školy. Při diskuzích se studenty nikdy neopomněl propagovat českou zlatou kropenku.V roce 1946 si Vojtěch Šticha přinesl od něj první kuřátka,která se stala základem jeho dlouholetého chovu. Od tohoto roku je chová bez přerušení a to už je pěkná řádka let.
V pozdějších létech se mu naskytla příležitost si prohlédnout chovatelské království u Čestmíra Sedláka přímo na jeho statku v blízkém Oseku. Setkání proběhla při výběru nových plemeníků české zlaté kropenky. A co ho zaujalo při návštěvách jeho hospodářství? Na svojí dobu používal pokrokové metody plemnitby a odchovu. Češky měl rozdělené do mnoha kmenů v prostorných voliérách. Využíval metody rotace plemeníků a příbuzenské plemenitby k upevnění sledovaných znaků. Kuřata líhnul ve vlastní líhni v rodokmenných klíckách a odchovával pod umělou kvočnou. Na svoji dobu samé pokrokové metody. Svým pozitivním přístupem k novinkám byl schopný podpořit i bohulibou činnost i mimo svůj obor. Jistě stojí za zmíňku, že se podílel na vzniku rokycanského aeroklubu. Pro přistávací dráhu poskytl svoje louky, aby podpořil poválečný rozvoj aviatiky. Co dodat? Jednalo se o člověka za kterým zůstalo plno vykonané práce.
Ale pojďme se podívat na českou slepici na prahu třetího tisíciletí. Pokrokové metody z dob Čestmíra Sedláka se zdají být v současnosti naprostou samozřejmostí. S tím se nedá nic dělat. Pokrok nelze zastavit. Ale i v dnešní době se objevují metody,které posouvají plemenářskou práci v chovu slepic vpřed. Známé jsou především z velkochovů drůbeže. V drobném chovatelství se moderní plemenářské postupy používají velice málo a zatím se jedná pouze o první vlašťovky. V budoucnosti však budou nedílnou součástí běžné plemenářské práce. Běžně se používají například v chovu exotického ptactva, především velkých papoušků.
A který obor máme na mysli? Jedná se o metody molekulární genetiky.Na speciálních výstavách Klubu českých plemen slepic se již několik let pravidelně odebírají genetické vzorky z vystavených slepic a kohoutů. Nejdříve se odebírala krev, později vzorky nezralého peří (tzv. ošpenců). Tento genetický zdroj informací je uchovávaný v genové bance Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. A k čemu slouží tento materiál? Jsou tyto vzorky nějak hodnoceny? Na tyto otázky se budeme snažit odpovědět v následujících řádcích.
Analýza genetických parametrů vybraného vzorku českých slepic zlatých kropenatých přinesla zajímavé informace. Pracoviště Molekulární genetiky Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi provedlo analýzu šestnácti lokusů mikrosatelitů u 95 jedinců české slepice pocházejících od čtrnácti chovatelů. Jak jsme již uvedli, byly použité biologické vzorky peří a krve odebraných na speciálních výstavách klubu.
A co nám ukázaly zjištěné výsledky? Analýza odhalila velice nízkou úroveň genetické variability ve sledovaném souboru. Průměrné hodnoty heterozygotnosti byly 0,37. A to je v uzavřené populaci plemene velice nízká hodnota. Zjištěné výsledky dalších parametrů ukazují na vysoký stupeň příbuzenské plemenitby, vysokou intenzitu selekce a další faktory negativně ovlivňující genetickou variabilitu. Zjištěné údaje vykazují poloviční hodnoty obvyklé v ostatních populacích hospodářských zvířat. Oproti divokým populacím zvířat je variabilita sledovaných markerů téměř třetinová. A to je opravdu alarmující. Genetika populací má své zákonitosti a lze výpočtem nebo matematickou modelací předpovídat vývoj sledované skupiny zvířat. Při poklesu příbuznosti nebo počtu jedinců pod limitní práh hrozí sledované populaci neodvratný zánik. A to i v případě, že se zbylí jedinci úspěšně rozmnožují.
Příkladem můžou být malé populace podruhů tygrů nebo nosorožců. Tato velká a zajímavá zvířata jsou na rozdíl od výše uvedených slepic, atraktivní pro širokou veřejnost a díky médiím jsou jejich osudy náležitě sledovány. Jako příklad můžeme uvést transfer nosorožců ze Zoologické zahrady ve Dvoře Králové do domoviny v Africe.Civilizačním tlakem se jejich počty v rezervacích a zoologických zahradách snížily natolik, že i při řízené plemenitbě a připařovací strategii velectěných zoologů a genetiků nedokážeme zabránit jejich pozvolnému zániku. A to i za přispění teoreticky neomezeného počtu finančních prostředků od sponzorů a cílených finančních grantů vypisovaných neziskovými organizacemi. To sice zatím české slepici bezprostředně nehrozí, ale je třeba situaci pozorně sledovat, protože české slepice potažmo genetické zdroje by zajisté neměly takovou finanční podporu!
Ale zpátky k výsledkům genetické analýzy. Aby toho nebylo málo sledované genetické parametry nevykazovaly velkou variabilitu ani mezi subpopulacemi jednotlivých chovatelů. Výše uvedená hodnota heterozygotnosti se pohybovala od 0,33 do 0,44. Některé sledované lokusy vykazovaly nulovou variabilitu! Přestože výsledky vypadají na první pohled hrozivě, řízená plemenitba a rotace plemeníků poskytuje chovatelům určitý manévrovací prostor. Výše uvedené výsledky budou dále analyzovány VÚŽV rozšířenými testy, které by měly poodhalit genetické pozadí našeho národního plemene české slepice zlaté kropenaté.
A co tyto údaje znamenají pro nás chovatele českých slepic zlatých kropenatých? Jedná se o určitou zpětnou vazbu naší plemenářské práce. Tyto informace přispějí s trochou do mlýna pro tvorbu nových strategií pro rotaci majitelů genových zdrojů, ale i ostatních chovatelů českých slepic. Je třeba si těchto údajů vážit, protože cena těchto analýz je opravdu vysoká a finační rozpočet klubu by zajisté nestačil na jejich úhradu. Další avizované výsledky z VÚŽV budeme sledovat a v budoucnu o nich seznámíme čtenáře našeho časopisu Chovatel.
Závěrem bychom chtěli čtenáře seznámit s nejzajímavějšími výsledky plemenářské práce našeho klubu. V současné době je nejpalčivějším problémem stagnující populace zdrobnělé české slepice. Tomuto alarmujícímu stavu v populaci zdrobnělých češek se věnuje i nejvyšší orgán Ústřední odborná komise drůbeže v čele s Ing. Františkem Šonkou. Na schůzi ÚOK konané 16. prosince 2009 byl přizvaný předseda klubu Ing. František Srp. Zde referoval o dané situaci a spolupodílel se na návrhu řešení. V další části diskuzního příspěvku seznámil přítomné členy komise o práci klubu a to především o typizaci českých slepic. Na ÚOK bylo řečeno, že pokud chovatelé zdrobnělých češek nebudou mít zájem o chov a regeneraci, těžko lze tento ráz zachránit.
Pomocnou ruku tomuto plemeni podal výše uvedený Ing. František Srp. Zpracoval seznam chovatelů zdrobnělých českých slepic a osobně se podílí na záchraně tohoto ohroženého plemene. Pro zájemce o regeneraci poskytuje informace o příbuznosti, zajišťuje distribuci násadových vajec , kuřat a plemeníků. Za jeho aktivitu mu děkujeme a držíme palce, aby zdrobnělé české slepice svůj boj na drůbežářském nebi ustály.
Další aktivita v klubu se týkala rotace genetických zdrojů. Spoluautor článku zmapoval a doplnil stávající rotaci a navrhl rotační plán plemeníků české slepice zlaté krpenaté pro další období. Výměna plemeníků se většinou provádí při centrálním líhnutí v MTD Úsrašicích. Tato činnost je důležitá pro udržení genové variability současné populace českých slepic zlatých kropenatých.
Naší milou povinností je poděkovat chovatelům českých slepic za vzornou reprezentaci na 26. Evropské výstavě v Nitře. Člen výboru našeho klubu Zdeněk Baše poskytl svoje české slepice do ukázkové voliéry českých plemen vodní a hrabavé drůbeže, která se nacházela na ochozu v pavilónu s vodní drůbeží. Propagační expozice imitující selský dvorek s roubenou chalupou patřila k tomu lepšímu co jsme na výstavě v Nitře mohli shlédnout. Ocenění za evropského mistra si právem odvážel výše uvedený Zdeněk Baše a evropského šampióna a cenu klubu Ing. Jaromír Dobrovolný. Čestnou cenu na kohouta v sekci mladých chovatelů obdržel Vítek Bukovský.
Poslední naší povinností je poděkování členovi našeho klubu Stanislavu Vojtovi ze Smilovic za celoživotní práci s českou slepicí. V letošním roce se ze zdravotních důvodů rozhodl ukončit svůj celoživotní chov genových zdrojů českých slepic zlatých kropenatých a prvně nenasazovat násadová vejce do líhně. Dlouhá desetiletí prováděl individuální kontrolu užitkovosti, rodokmenné líhnutí a patřil mezi opory veškerého dění v klubu. Jako jeden z mála se kromě zlepšování exteriéru u české slepice, podílel i na udržení dobrých užitkových vlastností. Česká slepice je jeho srdeční záležitostí a slovy Ing. Elišky Stejskalové se řadí do kategorie chovatelů nazývaných srdcaři. Za jeho aktivity pro rozvoj české slepice mu upřímě děkujeme symbolicky smekáme.
Text, Ing. Aleš Bukovský a Bc. Daniela Bukovská
publikováno 26.5.2010